Pochopení vědomí Kršny takového, jaké je

Každý v Indii ví alespoň něco o Kršnovi. Jistí bezcharakterní jedinci však bohužel o Kršnovi a o procesu bhakti rozšířili četné nesprávné představy. Výsledkem toho je, že většina Indů je navzdory svému přirozenému sklonu k vědomí Kršny zmatená, co se týče skutečné filosofie a praktikování Kršna bhakti. Aby se začali rozvoji vědomí Kršny věnovat správně, budou muset pochopit, že většina toho, co slyšeli o Kršnovi a vědomí Kršny, je v podstatě naprosto mylné a zavádějící.

Nejčastější mylné představy jsou:

1. „Kršna je mytologická postava. Ve skutečnosti neexistoval a neexistuje.“
2. „Kršna byl významný člověk, ale nikoliv Nejvyšší Osobnost Božství.“
3. „Kršna byl nemorální.“
4. „Existuje mnoho bohů. Všichni jsou stejní a uctívat kteréhokoliv z nich je totéž jako uctívat Kršnu.“
5. „Pomocí meditace a duchovního výcviku se může kdokoliv stát stejně dobrým jako Kršna.“
6. „To, co se má uctívat, není Kršna, ale nezrozená, věčná podstata v Kršnovi.“
7. „Kršnovi se odevzdám, až ke mně bude milostivý.“
8. „Bhakti je pouze stupněm k dosažení gjány (poznání).“

Ačkoliv žádná z těchto představ není založena na skutečnosti ani na písmech a jsou tedy naprosto mylné, nějakým způsobem si získaly oblíbenost v hinduistické společnosti.

Existují tucty přitažlivě znějících chybných teorií, jako jsou ty zmíněné výše. Tyto domněnky jsou rozšiřovány závistivými lidmi, jejichž jediným zájmem je předstírat zbožnost. Odvádějí své stoupence od skutečného cíle náboženství, kterým je odevzdat se zcela a výhradně Kršnovi. Kršna požaduje:

sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

„Zřekni se všech druhů náboženství a odevzdej se Mně. Já tě osvobodím od všech následků hříšného jednání. Neboj se.“ (Bhagavad-gítá 18.66)

Jsou-li mnozí z lidí, kteří se jeví jako zbožní a nábožensky založení, vyzváni, aby se odevzdali Kršnovi a přijali Jej jako Nejvyšší Osobnost Božství, odmítnou to. Kršna je popisuje v Bhagavad-gítě (7.15):

na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā āsuraṁ bhāvam āśritāḥ

„Ničemové, kteří jsou naprosto hloupí, nejníže stojící z lidí, ti, jež o poznání připravila iluze, a ti, kteří přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.“

Ti, kdo mají zájem stát se čistými oddanými, se musí mít stále na pozoru před znečištěním od neoddaných a falešných oddaných. Dvě hlavní odchylky od čisté oddané služby jsou májáváda a sahadžijá. Májávádí jsou impersonalisté, kteří odmítají přijmout Kršnovu Osobnost jako Absolutní Pravdu. Jejich cílem je „splynout s Bohem.“

Pán Čaitanja Maháprabhu jasně řekl: māyāvādī kṛṣṇe aparādhī, „Májávádí se dopouštějí přestupku vůči Kršnovi.“ (Šrí Čaitanja-čaritámrita, Madhja-lílá, 7.129)

Šríla Prabhupáda vysvětluje proč: „Tím, že zakrývají slávu Nejvyššího Pána, prokazují májávádští filosofové tu nejhorší službu lidské společnosti.“ (Šrí Čaitanja-čaritámrita Ádi-lílá, 7.120, význam). „Hlavní činností májávádích je urážet Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu.“ (Šrí Čaitanja-čaritámrita, Adi-lílá, 7.144, význam)

Tato májávádská filosofie je však v současném indickém myšlení téměř všudypřítomná. Šríla Prabhupáda řekl: „Impersonalismus zničil indickou védskou kulturu.“ (Rozhovor 5/7/76)

Bhakti znamená odevzdat se Kršnovi na základě přijetí Jeho svrchovanosti, Jeho transcendentální povahy a Jeho věčné duchovní podoby. Májávádí se ale nesmyslně snaží stavět obyčejné živé bytosti na úroveň Boha, a tak podkopat samotný základ bhakti. Pán Čaitanja Maháprabhu proto varoval, že kdokoli poslouchá májávádské výklady písem, je odsouzen ke zkáze. Jeho duchovní život je zmařen.

Šríla Prabhupáda májávádskou filosofii neochvějně vyvrátil ve všech svých knihách, hlavně ve výkladech k Bhagavad-gítě takové, jaká je. Následoval Pána Čaitanju a ve výkladech ke Šrí Čaitanja-čaritámrité, Adi-líle, kapitole 7. a také v knize The Sword of Knowledge velmi podrobně odhalil nepravdivost májávádských argumentů.

Sahadžijové jsou pseudo-oddaní, kteří berou vědomí Kršny jako něco laciného. Falešně se považují za velmi pokročilé a předstírají velkou oddanost, aniž by následovali pravidla oddané služby. Nemorální profesionální přednašeči, zpěváci bhadžanů, vydavatelé kreslených příběhů a nepraví guruové vědomí Kršny obchodně zneužívají mezi masami lidí. Třebaže mohou o Kršnovi velmi pěkně hovořit nebo zpívat, jde jim pouze o to, vydělat peníze nebo si získat laciné uctívání.

Někteří z těchto takzvaných sádhuů shromažďují díky svému osobnímu kouzlu mnoho stoupenců. Nenabízejí však nic důležitého. Zájmem těchto podvodníků je těšit se popularitě a slávě. Baví své přívržence vyprávěním mnoha příběhů, ale sotva mají zájem učit je filosofii. Nejsou na své žáky přísní a více méně je nechávají dělat, co se jim zlíbí. Jako zkušení herci přitahují lidi svými řečmi o pokročilé oddanosti.

Takoví takzvaní sádhuové obvykle nabízejí hmotná požehnání, slibují zlepšení zdraví, zvýšení blahobytu, vyřešení problémů a tak dále. Skutečný sádhu však neplýtvá svým časem, aby se snažil vylepšit hmotnou situaci kohokoliv. Raději káže, že hmotný život je sám o sobě plný utrpení, a proto bychom místo snahy užívat si tohoto hmotného světa měli odsud uniknout praktikováním oddané služby. Sádhuové jsou tu od toho, aby lidem pomáhali pozvednout se nad úroveň hmotného života, ne proto, aby je do něj ještě více zaplétali.

Takzvaní sádhuové, kteří se zabývají udělováním hmotného požehnání, tedy podvádějí své stoupence. Neupřímní lidé, kteří chtějí být podvedeni, jsou takovými zkušenými podvodníky snadno oklamáni. Ačkoliv jsou hmotně motivováni, považují se takzvaní sádhuové i takzvaní žáci za velmi zbožné a svaté. Ve skutečnosti jsou všichni plni chtíče, chamtivosti, závisti, iluze a jsou zcela přitahováni k hmotnému životu.

Tito podvodníci se někdy vydávají za vaišnavy. Mají vaišnavský tilak, zpívají jména Kršny a Rámy a mluví o Kršnově a Rámově líle. Jejich motivem však není sloužit Kršnovi a Rámovi, ale zneužívat city jiných lidí. Ti, kteří to myslí s pokrokem v čisté oddané službě vážně, by se měli takovým osobám vyhýbat. Inteligentní a upřímní lidé by měli vyhledávat společnost, díky které se mohou opravdu očistit a zbavit hmotných pout díky usměrněné oddané službě.

Kromě toho jsou politováníhodní a svedení také oddaní, kteří navzdory tomu, že pocházejí z autoritativních vaišnavských tradic, učinili ústupky ve svém přesvědčení a praxi, a připravili se tak o základní postoj, jímž je odevzdání se Višnuovi.

Vyhýbat se je třeba také falešným inkarnacím Boha. Kvůli zkažené atmosféře tohoto věku Kali upoutaly některé z těchto pseudo-inkarnací city pošetilých lidí do té míry, že jejich uctívání je často populárnější než uctívání skutečného Boha (Kršny). Nesmyslná prohlášení těchto „bohů“ jsou jejich zmatenými stoupenci přijímána jako posvátná filosofie.

Může se zdát, že všechny tyto kategorie neoddaných, polovičních oddaných a pseudo-oddaných praktikují bhakti, ale protože jsou mylně informovaní, svedení, hmotně motivovaní nebo skrytě nevraživí vůči Kršnovi, všechny jejich modlitby, mantry a púdži nejsou přijímány jako skutečná bhakti opravdových oddaných z parampary. Šríla Rúpa Gósvámí říká:

śruti-smṛti-purāṇādi pañcarātra-vidhiṁ vinā
aikāntikī harer bhaktir utpātāyaiva kalpate

„Oddaná služba Pánu, která ignoruje autoritativní knihy, jako jsou Upanišady, Purány, Nárada Paňčarátra atd., je pouze zbytečným rušivým jevem ve společnosti.“ (Bhakti-rasámrita-sindhu 1.2.101)

Stav současné indické náboženské kultury je takový, že skutečná, autorizovaná a pravá praxe pokračuje vedle všech druhů rozmarných, překroucených a vymyšlených druhů víry. Jsou tu takzvaní jógí, svámí, guruové, bábové, „inkarnace“, konatelé zázraků, fakíři a další druhy „božích mužů“, kteří vyučují nejrozmanitější bizarnosti s pokyny o všem možném s výjimkou odevzdání se Kršnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství.

Falešné se stalo běžným a pravé se stalo vzácným – do té míry, až se zdá, jako by povrchnost téměř zaplavila to, co je opravdové. Většina lidí nezná rozdíl mezi skutečným náboženstvím a podváděním ve jménu náboženství. Při vnějším pohledu se zdá, že se vědomí Kršny podobá jen „další hinduistické sektě“. Stejně jako v tradici vědomí Kršny mají mnohé skupiny své vlastní bhadžany, chrámy, svátky, písma, guruy, tilak a tak dále. Proto neznalá veřejnost bez hlubokého studia problému dochází k předčasnému závěru, že „všechny cesty jsou stejné“.

Mezi cestou čisté oddané služby Kršnovi a všemi ostatními cestami je však velký rozdíl. Vědomí Kršny je jediná skutečná a úplná realita, jak prohlašují zjevená písma a uznávají všechny autority. Pouze nauka o vědomí Kršny (zvláště ta, která je předávána v linii Pána Čaitanji) učí, jak se osvobodit od všech osobních motivů, a dosáhnout tak svého přirozeného postavení věčného služebníka Kršny, Nejvyšší Osobnosti Božství. Šríla Rúpa Gósvámí tuto nejvyšší úroveň definoval:

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-śīlanaṁ bhaktir uttamā

„Člověk má Nejvyššímu Pánu, Kršnovi, prokazovat transcendentální láskyplnou službu příznivým způsobem, aniž by toužil po hmotném prospěchu či zisku z plodonosných činností nebo filosofické spekulace. Toto se nazývá čistá oddaná služba.“ (Bhakti-rasámrita-sindhu 1.1.11)

Je nezbytné, aby každý kandidát vědomí Kršny tuto odlišnost pochopil. Toto hnutí pro vědomí Kršny není pouze další „hinduistickou sektou“, ani to není jen „další názor“. Hnutí pro vědomí Kršny Pána Čaitanji Maháprabhua je kulturním, filosofckým a vědeckým darem určeným k opětovnému zduchovnění celého světa. Je předurčeno k tomu, aby vstoupilo do historických kronik kvůli záchraně lidské společnosti v její nejtemnější hodině. Šríla Prabhupáda řekl, že vědomí Kršny představuje vážné vzdělávání, nikoliv obyčejné náboženství. Toto hnutí pro vědomí Kršny je pravé, historicky autorizované, přirozené a transcendentální díky tomu, že je založeno na Bhagavad-gítě takové, jaká je. Jeho záměrem je naprosté přebudování veškerých společenských, politických, náboženských, morálních, vzdělávacích a hygienických principů.

Vědomí Kršny tedy není pouze další „víra“, která má původ v nějakém nevědomém náboženském sentimentu.
Je to věda o Absolutní Pravdě, jež je vyučována dnes stejně jako odnepaměti, jelikož pravda se nikdy nemění ani nepodléhá „sezónním módám“. Vědomí Kršny je skutečnost lišící se od iluze, pravda lišící se od lži, světlo lišící se od temnoty. Dosažení vědomí Kršny je tou nejvyšší dokonalostí a nedá se ani v nejmenším srovnávat s jakoukoliv vírou či filosofií tohoto hmotného světa.

Bez pochopení jedinečné čistoty vědomí Kršny člověk nebude schopen udělat náležitý pokrok. Je zapotřebí změnit své srdce. Činnosti v rámci rozvoje vědomí Kršny jsou samozřejmě vždy prospěšné, ale abychom dosáhli rychlého postupu, musíme se vzdát lpění na obyčejných náboženských metodách. Kršna říká v Bhagavad-gítě (18.66):

sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

„Zřekni se všech druhů náboženství a odevzdej se Mně. Já tě osvobodím od všech následků hříšného jednání. Neboj se.“

Rozlišování mezi pravým a falešným vyžaduje trénink, zvláště pro ty, kdo mají mnoho mylných představ. Pravidelné studium knih Šríly Prabhupády objasní vše. I když člověk není schopen přečíst mnoho knih, Bhagavad-gítá taková, jaká je postačí k vymýcení všech pochyb, neboť v této jediné knize Šríla Prabhupáda nezvratně vymezil nadřazenost čisté oddané služby a podřadnost všech ostatních cest.

Člověk by se rovněž měl stýkat s oddanými s neochvějným vědomím Kršny a s těmi, kteří jsou prostí veškerých sentimentálních sklonů k podvádění ve jménu náboženství.

Následují některé citace Šríly Prabhupády k tomuto tématu:

„Šríla Rúpa Gósvámí radí, aby oddaní, kteří již ochutnali nektar oddanosti, velmi pečlivě chránili oddanou službu před spekulanty, lidmi, kterým jde o povznesení se pomocí formálních obřadů, a zastánci neosobního osvobození. Oddaní by měli chránit svůj cenný klenot duchovní lásky před spáry zlodějů a lupičů. Jinými slovy, čistý oddaný by neměl popisovat oddanou službu a její rozmanité analytické aspekty suchým spekulantům a těm, kdo si falešně odříkají. Ti, kdo nejsou oddaní, nemohou nikdy získat z oddané služby prospěch. Pro ně zůstane podstata oddané služby vždy těžko pochopitelná. Pouze lidé, kteří odevzdali své životy lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, mohou vychutnávat skutečný nektar oddanosti.“ (Nektar oddanosti, kapitola 34)

„Pravdou je, že jsem jediný člověk v Indii, který kritizuje nejen uctívání polobohů, ale vše, co postrádá naprosté odevzdání se Kršnovi. Můj Guru Mahárádža nikdy nedělal kompromisy a já je také nebudu nikdy dělat; neměl by je nikdy dělat ani žádný z mých žáků.“ (dopis Šríly Prabhupády, 19/1/72)

Haré Kršna Haré Kršna Kršna Kršna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré Haré Kršna Haré Kršna Kršna Kršna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré Haré Kršna Haré Kršna Kršna Kršna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré Haré Haré Haré Kršna Haré Kršna Kršna Kršna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré